From D-Day to V-Day

Květen 1945

8. května 1945 - Den D + 266

Den vítězství v Evropě – V-E Day

Poslední výstřely letecké války nad českým západem

Velitelství bojového uskupení R od 16. obrněné divize se přesunulo na okraj Plzně do Koterova, zatímco 23. jízdní průzkumná squadrona zřídila velitelství v Třemošné. Oddíl, který dorazil do Prahy včera v noci, zjistil, že ten, komu vyjednavači měli předat zprávu, již z města odjel. Proto se okamžitě vydal na další cestu a v 06.00 hod přijel až do Velichovek, malého městečka ležícího severně od Hradce Králové. Po rychlém ukončení vyjednávání odjel v 11.00 hod zpět a o sedm hodin později již byl v Plzni. 9. pěší pluk od 2. pěší divize se v průběhu dne připravoval k přesunu svého velitelství do Rokycan, zatímco 38. pěší pluk zůstával na svých pozicích v Plzni. Bratrský 23. pěší pluk se zatím nacházel v okolí Křimic a Vejprnic.

XII. sbor se zkontaktoval s jednotkami Rudé armády. V Amstettenu se setkala rota A od 41. jízdní průzkumné squadrony ze svazku 11. obrněné divize s hlídkou Rudé armády. Podobně tak učinila 65. pěší divize v okolí Strengbergu a „Sedmdesátá první“ u St. Peteru. 359. pěší pluk od 90. pěší divize zatím dočišťoval od nepřítele lesy v okolí Plánice a Zavlekova.

Pozice jednotek amerického V. sboru o půlnoci 8. května 1945:

1. pěší divize – 26. pěší pluk zaujal pozice v okolí Lub, Kumštátu a Kraslic, 18. pěší pluk byl situován v Dolním Žandově, Pramenech a Mnichově a 16. pěší pluk u Františkových Lázní, Hrádku u Habartova, Chlumu Svaté Máří a Arnoltova. 97. pěší divize vyslala průzkumné hlídky k Nečtinám, Manětínu, Hvozdu a směrem na Dražeň na severním Plzeňsku. Nedaleko Žlutic na Karlovarsku se zkontaktovala s oddíly Rudé armády. Velitelství 303. pěšího pluku bylo v Chodové Plané, zatímco 386. pěší pluk byl v Městě Touškově a 387. pěší pluk v Něšově.

Pozice jednotek amerického XII. sboru o půlnoci 8. května 1945:

2. jízdní mechanizovaná skupina se nacházela východně od Klatov směrem přes Újezd do Plánice.

90. pěší divize – 359. pěší pluk obsadil pozice podél hlavní silnice vedoucí jihovýchodně z Klatov. Jeho 1. prapor byl rozmístěn mezi Mochtínem a Bystré, 2. prapor ležel v prostoru z Čiháně do Pláničky a 3. prapor obsadil prostor vzadu mezi Kněžicemi směrem do Běšin. 357. pěší pluk – 1. prapor se přesunul ze Zavlekova do Stříbrných Hor a 2. prapor z Hradiště jihovýchodně k Rabí na Sušicku. 358. pěší pluk – 2. prapor držel úsek od řeky Otavy jižně k Rabí, do Nezamyslic a Bílenic, zatímco 3. prapor se nacházel v prostoru Žihobce – Soběšice – Víska.

4. obrněná divize – bojové uskupení B se nacházelo na linii Kasejovice – Lnáře – Kadov. Uskupení A zaujalo postavení mezi Katovicemi a Strakonicemi a 25. jízdní průzkumná squadrona držela zónu Drakonice – Dub.

5. pěší divize – 2. a 3. prapor 10. pěšího pluku byl ve Vimperku a 1. prapor v okolí Sklářů. 2. prapor z uskupení 2. pěšího pluku byl v Milesicích a 3. prapor ve Volarech. 1. prapor od 11. pěšího pluku se nacházel v Knížecích Pláních a 2. prapor v okolí Horní Světlé Hory.

26. pěší divize – 1. prapor 101. pěšího pluku ležel mezi Hůrkou, Černou v Pošumaví a Muckovem a 3. prapor se nacházel v prostoru od Želnavy k Maňavě. 3. prapor od 104. pěšího pluku zaujal postavení v Bohdalovicích, zatímco 1. prapor byl rozmístěn u Ostrova, jižně od Malšína a u Machnatce. 3. prapor od 328. pěšího pluku se nalézal na linii Nahořany – Velenecký vrch a 2. prapor v Horním Dvořišti.

Krátce po sedmé hodině ranní 8. května 1945 donutili poručíci S. F. Newman a M. N. Geiger se svými Mustangy od 162. průzkumné perutě v prostoru obcí Dolní Kamenice a Hlohová na Domažlicku k nouzovému přistání dva německé stíhací letouny FockeWulf Fw-190, které se snažily uniknout přízemním letem z ruské zóny do amerického zajetí nebo v rámci neoficiální operace „Heim ins Reich“ doletět až na území Německa. Oba stroje přistály na zemi, jeden s vytaženým podvozkem a druhý „na břicho“. Piloti byli krátce poté zadrženi. První z uvedených strojů, Fw 190F-8 „<2“ patřil do stavu St. III/SG 10. Také druhý stroj, Fw 190F-8, W. Nr. 586188, s trupovým označením „<5“, pocházel od Schlachtgeschwader (SG) 10, která byla na konci války dislokovaná v Českých Budějovicích.

O několik hodin později jejich kolegové z 15. průzkumné perutě, poručíci George R. Schroeder a Leland A. Larson, sestřelili další dva prchající FockeWulfy Fw-190 u obcí Nynice a Nadryby na Plzeňsku. Posádky obou sestřelených strojů zahynuly. V troskách jednoho ze zničených letounů bylo dokonce nalezeno vyznamenání „Deutsches Kreuz in Gold“. Výstřely nad řekou Berounkou s definitivní platností uzavřely nedlouhou, avšak bohatou šňůru úspěchů letců od XIX. Tactical Air Command, kteří v období od 22. dubna do 8. května 1945 nad Bavorskem a Československem v rámci podpory pozemních jednotek Pattonovy 3. armády sestřelili 29 německých letadel a dalších 159 zničili na zemi. Zároveň to byly skutečně poslední výstřely, které kdy zazněly v dějinách letecké války nad českým západem v období let 1942 – 1945. Kombinovaný oddíl pplk. Sítka čekal v Plzni na rozkaz pomoci Praze až do 8. května, kdy byl přemístěn do nedalekých Kyšic. „I když jsme se v Kyšicích setkali se srdečnou pohostinností, byly naše nervy napjaty. Starost o naše lidi bojující v Praze na barikádách souzněla s obavami a úzkostí všech obyvatel. Všechny rozhlasové přijímače v celé obci se podobaly včelím česnům. Velitelství jsme měli ve škole u pana řídícího Josefa Šoltyse. Nehnuli jsme se od rozhlasového přijímače a napjatě čekali na rozkaz z amerického velitelství,“ uvedl dále o kyšické misi S. Kraus. Žádný rozkaz, který by vojákům Kombinovaného oddílu umožnil vyrazit na pomoc bojující Praze ale nikdy nepřišel.

Z velitelství Československé samostatné obrněné brigády (ČSOB) u Dunkerque byla do obleženého města odeslána nóta, nařizující Vizeadmiralu Frisiusovi dostavit se dne 9. května 1945 ke generálu Liškovi, veliteli ČSOB. Měl zde podepsat kapitulaci osádky města. I přes zjevnou neochotu tak učinil. Před muži generála Lišky nyní ležela poslední mise – návrat domů, do Československa. První část brigády dorazila do Čech o deset dnů později.

V uplynulých dnech s velkým napětím sledovali dění v Čechách také českoslovenští stíhací letci, příslušníci 310., 312. a 313. squadrony RAF. Čekali, že budou vyzváni, aby se svými stroji pomohli těm doma, v Čechách. K ničemu takovému ale nedošlo a britské stíhačky, nyní již s čs. znaky, se v Praze objevily až v srpnu 1945.

Podobně prožívali poslední dny války také muži od 311. squadrony RAF, třebaže ti ještě 5. května zaznamenali úspěch, když s největší pravděpodobností poslali ke dnu nepřátelskou ponorku. Dál patrolovali nad Severním a Baltickým mořem a eskortovali německé ponorky, které na znamení kapitulace pluly na hladině do přístavů. Válka skončila a nastalo bilancování a vzpomínání na ty, kteří se těchto radostných chvil bohužel nedožili.

K o n e c