• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Prosinec 1944

1. prosince 1944 - Den D + 178

Nastal prosinec 1944. Před šesti měsíci se Spojenci vylodili ve francouzské Normandii a zahájili postup do nitra Francie. V srpnu 1944 udeřili od jihu a začali německé okupanty ve Francii svírat v obrovských kleštích. Nakonec se prodrali až k německým hranicím. Na mnoha místech prorazili Siegfriedovu linii a zaútočili na Hitlerovu baštu. Zdálo se, že i přes značné ztráty půjde vše tak jako dosud a Německo co nejdříve kapituluje. Na počátku prosince 1944 ve štábu generála Eisenhowera sotva kdo tušil, že se Němci na západě ještě pokusí o protiútok. Místem odvety se měly stát Ardény. Tady se Hitler rozhodl rozehrát další hru, v níž šlo o mnoho. Cílem bylo opětovně získat přístav Antverpy a také rozdělit americká a britská vojska, která by byla donucena k separátnímu míru s Německem. Operace Wacht am Rhein byla počátkem prosince na spadnutí.

406. pěší pluk 102. pěší divize XII. sboru 9. armády obsadil Linnich, zatímco „bratrský“ 405. pěší pluk dobyl oboustranným obchvatem výšiny ležící podél hlavní silnice Lindern – Linnich. 116. pěší pluk od 29. pěší divize zahájil útok, jehož cílem bylo eliminovat dvě nepřátelská postavení západně od řeky v oblasti Juelichu. Jedno z nich se nalézalo ve skupině budov nazvaných Hasenfeld Gut, druhé nepřítel zřídil ve sportovním areálu. Obě postavení byla chráněna palbou z výšin na východním břehu řeky Roer. Dostat se k nim bylo možné pouze přes otevřený terén a tak útočící jednotky byly nepřátelskou palbou brzy přibity k zemi.

104. pěší divize VII. sboru americké 1. armády obsadila jižní část Indenu. Úderné prapory 8. pěšího pluku z uskupení „Čtvrté pěší“ se znovu marně pokoušely prorazit z Huertgenského lesa. Během tří dnů tvrdých bojů postoupily o pouhých tisíc metrů. „Bratrský“ 22. pěší pluk postoupil za použití všech svých rezervních sil na dohled ke Gey, kde následně vybudoval podél blízkého lesa mělkou obrannou linii. Generálmajor Collins, velitel VII. sboru, raději vydal rozkaz k zastavení útoku. Od 16. listopadu, kdy byly zahájeny boje v prokletém Huertgenském lese, postoupila 4. pěší divize nanejvýš o pět kilometrů vpřed, a to za cenu vysokých ztrát. Jednotky 47. pěšího pluku byly přesunuty od 1. pěší divize zpět k „mateřské“ 9. pěší divizi. Oddíly 28. a 121. pěšího pluku 8. pěší divize ze svazku amerického V. sboru vyčistily prostor kolem říčky Tiefen v lese u Branderbergeru a zabezpečily pro průjezd tanků hlavní silnici Kleinhau – Brenderberger, která vedla po hřebenu.

XX. sbor Pattonovy „Třetí americké“ pokračoval ve vyčišťovacích akcích proti zbytku nepřátelských pozic západně od řeky Sáry a připravoval se k jejímu překročení. 10. obrněná divize překonala poměrně slabý odpor ve svém úseku v oblasti Merzigu. Mezitím jednotky 90. pěší divize rychle vyčistily sektor jižně od města. Krátce před zahájením postupu 95. pěší divize k řece Sáře a překročení jejího toku napadly střední bombardéry Saarlautern, Ensdorf a Fraulautern, zatímco stíhačky zamezily jakémukoli pohybu nepřátelských jednotek na východním břehu řeky. Němci se však nadále houževnatě bránili. 377. pěší pluk od „Devadesáté páté pěší“ obsadil Felsberg a postoupil do Ste Barbary, kde začal okamžitě s čištěním zbývajících nepřátelských opěrných bodů. Jednotky „bratrského“ 378. pěšího pluku dobyly pahorek nedaleko Berus, nepodařilo se jim ale obsadit Bisten. 379. pěší pluk od 95. pěší divize přešel přes postavení 377. pěšího pluku a zaútočil směrem na Saarlautern. Taktická skupina „Fickett“ plukovníka E. M. Ficketta, složená z 6. jízdní mechanizované skupiny a z 5. praporu Rangers, se soustředila nedaleko francouzského St Avoldu. Dostala za úkol ochranu jižního křídla sboru v úseku 5. pěší divize. Tím byla uvolněna taktická skupina „Bell“, která se přesunula zpět pod velení 5. pěší divize. Část této divize byla stále ještě zaměstnána čištěním pevnůstek v oblasti Mét. Pro postup k řece Sáře jí byla přidělena úzká fronta na Warndtském výběžku ležící na pravém křídle 95. pěší divize.

Tanky bojového uskupení B 4. obrněné divize a pěchota 101. pěšího pluku 26. pěší divize z uskupení XII. sboru zahájily koordinovaný útok na Sarre-Union. I přes silný odpor se jim nakonec podařilo prorazit nepřátelskou obranou. 3. pěší prapor 101. pěšího pluku vyčistil město od nepřátelských jednotek, ale nepodařilo se mu dobýt kopec ležící severně od něho. Proto se na noc stáhl do obranné linie. Mezitím 1. pěší prapor čistil Bannholtzský les. Bojové uskupení B od „Čtvrté obrněné“, složené z 8. tankového praporu a 51. praporu obrněné pěchoty, obsadilo kótu č. 318 na kopci severně od Mackwilleru. Postup uskupení ale byl zpomalen úzkými a především silně rozbahněnými cestami. Kolem poledne odrazilo toto uskupení německý protiútok tanků od divize „Panzer Lehr“. V boji padl major Van Arnam, velitel 51. praporu obrněné pěchoty. Jednotky 80., 35. pěší a 6. obrněné divize dostaly rozkaz, aby omezeným útokem srovnaly frontovou linii sboru ve středním úseku a na levém křídle.

Útočící pluky 44. pěší divize XV. sboru 7. armády se v blízkém okolí Tieffenbachu setkaly se silným nepřátelským odporem. Podobně dopadly jednotky 45. pěší divize v sektoru Zinswiller – Meitesheim. 79. pěší divize, nyní posílená o 94. jízdní průzkumnou squadronu od „Čtrnácté obrněné“, sváděla boje o Schweighausen. 2. francouzská obrněná divize VI. sboru pokračovala v postupu k jihu podél řeky Rýn. Jednotky 103. a 36. pěší divize se setkaly v Sélestatu. Bojové uskupení A 14. obrněné bylo v průběhu dne odvoláno do zálohy sboru.

V oblasti východního sektoru u Dunkerque hlídky složené z československých vojáků pátraly po nezvěstném poručíku jezdectva Zdeňku Pužejovi, který se ztratil den předtím v Bray Dunes Plage. Nikoho však nenašly. Zdeněk bohužel ještě téhož dne zemřel na následky zranění, které utrpěl 24 hodin předtím při nepřátelském přepadu. Bylo mu pouhých 30 let.