• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Říjen 1944

1. října 1944 - Den D + 117

Nastal říjen 1944. Již pátý měsíc pokračuje na Západě neutuchající boj spojeneckých jednotek proti Velkoněmecké říši. Vylodily se na dvou frontách Francii, osvobodily Paříž a pronikly do Belgie a nakonec i do Holandska. Pokusily se získat otevřít cestu do Německa přes Rýn v nizozemském Arnhemu a na několika místech prorazit Západní val. Mířily stále více do nitra Evropy s jediným cílem – skončit válku co nejdříve a vrátit se domů.

II. kanadský sbor z uskupení 1. kanadské armády během dopoledne kompletně vyčistil Calais. Během téhož dne 2. kanadská pěší divize ze svazku I. britského sboru při postupu na západ začala překračovat průplav Antverpy – Turnhout, prošla severním předměstím Antverp a pokračovala směrem k poloostrovu Bevelan. Mezitím 49. britská pěší divize pokračovala v bojích severně od St Leonard. 1. polská obrněná divize operující na pravém křídle sboru překročila holandské hranice. Poláci se však v zemi tulipánů objevili již dříve. Šlo o výsadkáře genmajora Sosabowskeho, kteří se před několika dny snažili získat strategicky důležitý most přes Rýn v Arnhemu. I když operace Market – Garden skončila nezdarem, Poláci opět prokázali, že jsou ve spojenecké alianci platnými členy, s jejichž odhodláním a statečností je nutné počítat.

V průběhu 1. října zahájili Němci další silný útok směřující na jih od Arnhemu, jehož cílem bylo dobýt mosty v Nijmegenu. Německý úder byl ale odražen. Americký VIII. sbor sestávající z 2. a 8. pěší divize a dalších podpůrných jednotek se připravoval převzít operační prostor amerického V. sboru z uskupení 1. americké armády. Její velitelství vypracovalo plány k obklíčení Cách a k postupu na Kolín nad Rýnem. V oblasti amerického XIX. sboru pokračoval dvojitý útok sborových jednotek směřující k „vyčištění“ Peel Marches. V průběhu boje byl ale vytvořen jen malý územní zisk. Hlavní útok sboru, který měl, jak bylo původně plánováno, směřovat na Západní val v oblasti mezi Aachen a Geilenkirchenem, nemohl být podniknut k tomuto datu vzhledem ke špatným povětrnostním podmínkám.

Rota C 1. praporu 329. pěšího pluku 83. pěší divize z uskupení amerického XX. sboru „Pattonovy“ 3. americké armády dosáhla předměstí Grevenmacheru na západním břehu řeky Mosely v prostoru severně od Remichu. 35. pěší divize ze svazku amerického XII. sboru sváděla boje v lese Forét de Grémecey. Granátovou střepinou zde byl lehce zraněn velitel divize generálmajor P. W. Baade, který velel divizi od ledna 1943 až do konce války. Po soumraku dosáhly některé jednotky okraje lesa, ale jinde prudká kulometná palba, která kryla ustupujícího nepřítele, zastavila postupující pěšáky. Bojové uskupení R od 6. obrněné divize postupovalo jižně z Pettoncourtu a „vyčistilo“ Chambrey, kde bylo vystřídáno 137. pěším plukem od „Třicáté páté pěší“. Ve stejný čas bojové uskupení A postupovalo podél západního okraje lesa přes Jallacourt a obsadilo hřeben Lemoncourt – Fresnes. Tento prostor poté převzal 134. pěší pluk patřící ke stejné divizi jako předešlý pluk. Na severním křídle sboru zahájila 80. pěší divize omezený útok směřující k upevnění svých pozic, ležících západně od řeky Seille. 318. pěší pluk od „Osmdesáté pěší“ se neúspěšně pokusil dobýt silný opěrný bod v komplexu hospodářských budov, který ovládal silnici Pont a Mousson – Nomeny.

314. pěší pluk 79. pěší divize ze svazku XV. sboru 7. armády postupoval z Croismare do akce ve Forét de Parroy. Postupně prošel postavením „bratrského“ 313. pěšího pluku a pokračoval napravo od 315. pěšího pluku ze stejné divize. Postup lesem byl ale velmi pomalý. Tanky 2. francouzské obrněné divize a pěší jednotka od 45. pěší divize překročily hlavní silnici Rambervillers – Baccarat.

Českoslovenští stíhači po hektických zářijových dnech se v průběhu 1. října 1944 nezúčastnili žádné operace typu Ramrod, Ranger či Rodeo, rušno ale bylo naopak u „Třistajedenáctky“. Ta vyslala nad Severní moře celkem pět čtyřmotoráků. Po delší odmlce se mužům od 311. squadrony opět podařilo zahlédnout nacistickou ponorku. V průběhu letu zachytila posádka W/O Petráška palubním radarem signál, který mohl znamenat jediné. Na hladině Severního moře pluje nepřátelská ponorka či loď. Než však mohli letci proniknout k předpokládanému cíli, byla ponorka už pryč. Na hladině po ní zůstala jen olejová skvrna. Petráškovi muži prostor „zarámovali“ hlubinnými pumami a vrátili se zpět. Přestože cíl nebyl patrně zničen, byl to důkaz, že nepřátelské ponorky i nadále představují skrytou hrozbu, která může kdykoliv udeřit.

Československá samostatná obrněná brigáda se v prostoru u Falaise připravovala na bojové nasazení. K 1. říjnu 1944 měla ve stavu celkem 4338 mužů. O pět dnů později bude zahájen přesun jednotky k Dunkerque, kde poté brigáda setrvá do konce války.