From D-Day to V-Day
Říjen 1944
19. října 1944 - Den D + 135
Na evropském bojišti se objevil nový hráč – 52. britská pěší divize, která byla přidělena do svazku II. kanadského sboru 1. kanadské armády. Po příchodu na frontu převzala prostor po 3. kanadské pěší divizi na předmostí Leopoldova průplavu. „Třetí kanadská pěší“ poté pokračovala v uzavírání nepřátelské kapsy v okolí Breskens.
V operačním prostoru amerického VII. sboru pomalu ustával německý odpor v Cáchách. Snaha nepřítele prorazit obklíčení ztroskotala, ale opevnění uvnitř města stále odolávalo americkým pancéřům i dělům. 3. prapor 26. pěšího pluku od 1. pěší divize pokračoval ve vyčišťovacích akcích ve městě a nakonec obsadil také kopec Salvator. Tanky a pěchota taktické skupiny „Hogan“dosáhly Lousberských výšin a poté dostaly rozkaz přehradit hlavní silnici Cáchy – Laurensberg. Jednotky 30. pěší divize obsadily Lousberg.
36. pěší divize z uskupení VI. sboru 7. armády kompletně obsadila Bruyéres. Šlo o jednotku, která na počátku roku 1944 krvácela u italského Monte Cassina a na řece Rapido. V květnu téhož roku se zúčastnila legendárního vylodění u Anzia. O další čtyři měsíce později se muži od divize, užívající na rukávovém označení písmeno T podle názvu jednotky „Texas“, zúčastnili operace Dragoon – vylodění v jižní Francii. Tomu všemu odpovídal i počet těch, kteří sloužili pod genmjr. F. L. Walkerem a J. E. Dahlquistem a nakonec padli v boji. Jen raněných měla tato jednotka za celou válku přes 13 tisíc. 3. pěší divize, nyní bez 30. pěšího pluku plukovníka Lionela C. McGarra, který zůstal v oblasti Le Tholy, se přesunula do prostoru soustředění za jednotky „Čtyřicáté páté pěší“ a připravovala se na postup směrem k St Dié.
Opět se konaly takřka každodenní boje mezi nepřítelem a Čechoslováky sloužícími u Československé samostatné obrněné brigády. K větší potyčce došlo na západě perimetru v úseku Tankového praporu 1 a přičleněného anglického 7. praporu Královského tankového pluku. Zatímco muži generála Lišky svoje pozice udrželi, v úseku drženém 7. praporem nepřítel pronikl až do prostoru dvou farem. Britové napočítali po útoku dva padlé královniny vojáky. Němci se o něco později z obsazených farem stáhli zpět. Britský 7. prapor Královského tankového pluku byl vybaven legendárními tanky Churchill. Šlo o houževnaté stroje, které svůj křest bojem prodělaly v průběhu operace Jubilee v srpnu 1942. Bojovaly také v Severní Africe, Itálii i na Západě. Standardní výzbrojí Churchillů byl 75mm kanón Mk.V. Podvozek tanku Churchill posloužil jako základ pro vývoj mnoha ženijních vozidel specifického určení. Patří mezi ně i minometný tank Petard, který měl místo kanónu minomet ráže 290 mm. V prostoru, kde se 6. června 1944 vylodila britská vojska, se dochovalo několik těchto pozoruhodných strojů. Spatřit je lze např. v Bayeux před Musée de la bataille de Normandie, v Graye-sur-Mer nebo u pověstné kóty 112 nedaleko Caen.
312. squadrona RAF získala do svých řad bývalého příslušníka „Třistadesítky“ Josefa Prokopce, někdejšího letce Západočeského aeroklubu. Po mnoha měsících bojů v rámci 310. squadrony (mimo jiné se zúčastnil Dne D či operace Market – Garden) se rozhodl přejít k „sesterské“ 312. squadroně. Služební řád takovou možnost připouštěl a mnoho Čechoslováků ji využilo. „Třistadvanáctku“ jsem následoval i v průběhu její poválečné éry v Českých Budějovicích“, řekl ke svému přestupu od „Třistadesítky“ k 312. squadroně Josef Prokopec. „Ve svazku této dnes již legendární jednotky skončila také moje kariéra v armádě. 312. squadrona byl vojenský útvar plný Čechoslováků, mých známých i kamarádů. Zapadl jsem mezi ně rychle a vlastně ani o nic nešlo. Nic se pro mě de facto nezměnilo, jen velení bylo jiné a naše stroje měly na bocích jiné imatrikulační označení. „Paví oko“, typická britská kokarda ale byla jako vždy tam, kde měla být – na křídlech „Spitů“, řekl k tomu dále Prokopec.
zpět na říjen 1944